Posílám obří objetí, pohlazení...i když jen na dálku,,,je to z upřímného srdíčka.

DRŽTE se

Matul.

Falcco,

věřím, že si vás příště zdravé miminko najde. Píši to z vlastní zkušenosti, také jsme o miminko přišli, pokud si budeš chtít o těchto věcech popovídat, zajdi k nám do diskuze Pro maminky andělů.

Falcco vím jak se cítíš - posílám pohlazení. Věř, že jste se rozhodli s přítelem správně - já musela čekat dlouhých 6 měsíců než mi moje vytoužená holčička umřela  Bohužel na UZV nezjistili VV neslučitelné se životem. Snad tě povzbudí věta, že hned na to jsem otěhotněla a dneska mám už 4letou zdravou princeznu.

Posílám hodně síly a moc na tebe myslím

Monika

Drzim pesticky a posilam hodne sily!!!A dodavam trosku nadeje...moje nejlepsi kamaradka musela dat take dite pryc ve 20tt, bylo to hrozne....ale vse prekonaly a ted maji uz 1,5leteho zdraveho sikovneho kluka!!!!Hodne sily do dalsich dnu..

Diblik

Ahoj Falcco, moc držím palce, aby bylo líp, a ono určitě bude. Taky mám svou zkušenost a taky už dvouletého krásného klučíka, taky poslím moc síly, držte se oba!

Falcco, ani nevis jak jsem s tebou.

pri svem druhem tehotenstvi jsem zazila podobny sok. u nas nastesti skoncil dobre. take mi zjistili ten virus v krvi a tech 5 dni cekani bylo strasnych. u mne se zafungovalo stesti v nestesti. Jelikoz se nam druhe miminko delsi dobu nedarilo, byla jsem na nekolika preventivnich vysetreni u gynekologa a ten mi prozretelne udelal i krevni vysetreni na CMV. takze vedel, ze jsem ten virus mela uz v krvi PRED otehotnenim, coz znamena ze miminko nepodstupuje zadne riziko. presto bych nikomu tech 5 dni cekani na toto jeho vysvetleni neprala.  je dobre zes o tomto tematu napsala. Jen at vic lidi a treba maminky co planujou otehotnet si preventivne krevni vysetreni nea CMV nechaji udelat. nedovedu si predstavit ze [nebyt meho prozretelneho gynekologa] bych zbyle tehotenstvi zila v te silene nejistote a vahani co kdyby.

posilam ti velke pohlazeni a podporu.

Marketa

Přeji ti moc síly a ať se brzy raduješ z nového života,moc si to zasloužíš a tvé rozhodnutí chápu,je to vše moc těžké,ale až budeš držet nové miminko tak ti určitě nové krásné starosti donutí  bolest rychle zaplašit.

Držím moc pěsti

Lucie

Ahoj, chtěla bych Ti popřát také hodně síly a ať ten půlrok uběhne rychle. Já přišla o miminko 12.11.2008 ve 22tt kvůli hyperspiralizaci pupečníku. Třídenní porod byl ten nejhorší zážitek v mém životě a to nejen kvůli tomu, že jsem odcházela s prázdnou náručí, ale hlavně kvůli neochotě a nepříjemnému přístupu doktorů, podobný zážitek bych nepřála nikomu. Máš štěstí, že máš tak úžasného partnera. Můj manžel mi moc oporou nebyl, do teď o tom nechce vůbec komunikovat. Máme sice už dvě krásné zdravé děti (chlapeček3,5 a holčička 2,5), ale já si třetí miminko moc přála a stále přeju, ale manžel chtěl od začátku děti jen dvě a i když mi v nemocnici slíbil, že se o další miminko pokusíme, je to v nedohlednu:-(. Za chvíli tomu už bude rok a nebyl den, kdy bych si na mého Erička nevzpomněla, ale už to nebolí tak moc, jako těch prvních pár týdnů.

Přeji ať se Vám to napodruhé podaří Vanda.

CMV je mrcha! Mně se děti narodily koncem 80. let, tehdy se o CMV ani o EBV, jimiž je populace doslova promořena, nemluvilo... Obě děti jsou díky obému v plném ID, ačkoli dávno zmizela krvavá stolice, nekonečné bolesti břicha, ochrnutí..., problémem je imunita a zrak, hlídáme játra a ledviny. 

Co nevydrželo, byl partnerský vztah. Exmanžel nemoc dětí nikdy nepřijal, a aby dohnal pošramocené sebevědomí, vstoupil do nechutné sekty.

Přesto jsem prožila naplno mateřství, věřím, že moje děti vzdor všemu krásné dětství a dospívání... jsou statečné, krásné svou duší a konec konců i fyzicky, moudré... vztahově jsme kamarádi. Každá, i ta sebebolestnější životní zkušenost je pro člověka nakonec poučením... Prostě se "stalo"..., přebolelo... Nevím, jestli to už trochu umím, ale pořád, donekonečna se učím milovat život takový, jaký je... A to přeju všem, kdo prožili nebo prožívají jakoukoli bolest.

Anna 

Je mi to moc líto,jak to u Vás dopadlo :( Musí to být hrozně těžké.

Mně zjistili CMV infekci ve 33tt s tím,že už proběhla tak tři měsíce zpátky - aniž by to kdokoli poznal,tušil...Až když právě v tom 33tt zjišťovali,proč je miminko tak malé,zkusili otestovat krev na infekce a byla tam.Strašili mě všemožnými postiženími :( Bylo to hodně náročné,člověk už si představuje ty nejhorší scénáře :( A jak už tu bylo řečeno,kdo nezažil,nepochopí.Snažila jsem se poslouchat rady okolí,jak to bude dobré,ale stejně...Hanička se narodila ve 34tt,měla 1490g,zatím jen víme,že nejspíš neslyší  na jedno ouško a v mozku našli nějaké kalcifikace,ale jinak je naprosto v pořádku - naštěstí.Ale je pravda,že najít nějaké informace o této infekci,je docela nadlidský výkon.Doktoři v nemocnici,kde jsem ležela,mě jen strašili :( Jsem ráda,že to všechno dopadlo dobře,malá je opravdu smíšek a i pokroky jsou na ní vidět.Ale ty nervy bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli :(

Moc držím palce,ať se zadaří a Vy se dočkáte krásného zdravého miminka!

Milá Falcco, nedá mi to nereagovat. Budou to už 4 měsíce co jsme si prošli úplně tím samým co vy. I mi "museli" ukončit těhotenství v 23tt pro vývovojové vady miminka. Také jsme čekali chlapečka a i když je to už 4měsíce, stále rána bolí. Už ale nekrvácí, jsem ve 13tt a s obrovskými obavami chodím na každé vyšetření na každou KO. Otěhotněla jsem 6neděl po potratu a je to moje naděje na to že zase vysvitne sluníčko a mi budeme zase všichni šťastní.

Velmi mě oslovila tvoje věta  !!!!NIKDO, ani váš partner, nepochopí, jak se cítíte. Může vás pochovat, pohladit, říct, že to bude dobrý...!!!! Ne ani partner to nedokáže chápat jako ty, natož okolí, které to zranilo, ale neví co prožíváš ty? Jediný kdo chápe jak se teď cítíš je bohužel maminka, která si tím celým prošla a ví... Proto piš, vypovídej se, protože to mě podrželo nad vodou. Maminky na internetu, které byli ochotné naslouchat a které jediné ví jak se cítíš....Vydrž tu nesnesitelnou bolest a bojuj za zdravé dítě, jistě se již brzy budeš znovu radovat s rostoucího bříška a pohybů a vše bude mít happy end..drž se

Falcco,

to že bude líp a to že ten půl rok uteče jako voda tomu věř. Mám za sebou tři neůspěšné těhotenství a několik let snažení a přesto už mě vše připadá sice nekonečné, ale když se člověk zaboří do práce tak roky utíkají jako voda.

Držím palce, aby příště vše dobře dopadlo. R.

Ahoj, chci tě jen trošku povzbudit - před rokem jsem v 36. týdnu přišla o jedno z dvojčátek, bylo zdravé, ale ucpal se mu pupečník - ta bolest byla strašná, byla jsem zoufalá, přesto, že jsem měla zdravé druhé miminko... je to jiná situace, nechci to srovnávat, stejné je jen to, že jsem měla pocit, že se všechno zhroutilo, že to nevydýchám, že to nepřejde...dva měsíce byly strašné, po půl roce už to bylo lepší a po roce je to mnohem lepší - nezapomeneš nikdy, ale neboj, bude to lepší, na to mysli a teď se snaž to nějak přežít. Držím palce.